• česky
  • english
  • deutch
  • rusky
  • slovensky

UměnÍ říct, co si myslím....

Vystupování před veřejností je nesmírně široký pojem. Zahrnuje vše od toho, že hovoříme na schůzi zahrádkářů, přes vystoupení před spolupracovníky, až po projevy na náměstích nebo shromážděních.

Každý člověk, který má ambice ovlivňovat či řídit jiné lidi, se neobejde bez „řečnění“. Co to je? Je to odvaha, schopnost, ale i dovednost postavit se před skupinu či dav lidí a říci jim, co si myslím, nebo, co chci, aby si mysleli oni.

Řečnictví bylo klíčovou dovedností všech silných osobností a vůdčích jedinců od počátků formování lidské civilizace. S výjimkou hrubého násilí nemá vůdčí osobnost vlastně jiné nástroje pro ovlivňování svého okolí, nežli právě a jedině řeč. Tento fakt pochopili lidé velmi brzy a již v hlubokém starověku se výluční jedinci učili pracovat s jazykem, připravovat si projevy a vystupovat před lidmi.

Také dnes si mnoho manažerů, politiků, ale třeba i aktivistů a učitelů uvědomuje, že naučit se mluvit v dětství nestačí. Nejčastěji pak propadnou rozšířenému omylu, že nejlépe se naučí mluvit od těch, kteří to přece tak dobře umí – od herců a moderátorů. A většinou to nikam nevede. Zlepšení se nedostavuje, člověk, který měl trému, má trému dál, ten, kdo neuměl lidi zaujmout, je nadále nudný, ti, jejichž projev byl nesrozumitelný i dál nenacházejí u posluchačů pochopení. Proč? Protože se zabývají technikou a nezabývají se sami sebou. Jako byste se dali na atletiku a začali byste tím, že se naučíte technice hodu oštěpem. A přitom nevezmete v potaz, že máte 160 cm výšky, bolavá záda a operovaný loket.

Tvrdím, že řečníkem může být téměř každý, kdo se pro to rozhodne. Už samo takové rozhodnutí znamená odvahu a ambice, a těmi musí dobrý řečník disponovat. Je však třeba, uvědomit si, jaký jsem, jaké jsou moje předpoklady pro vystupování na veřejnosti a jaké jsou moje slabé stránky. Je nutné najít svůj osobitý styl, vytvořit si nástroje, s kterými budu pracovat a způsob přípravy pro různé situace a příležitosti.

Takový je můj přístup k učení rétoriky. Nejprve nalézáme společně podstatu osobnosti řečníka. Hledáme, na čem stavět, jak vlastně vystupovat, jak se vyrovnat s různými situacemi atd. Najdeme tu správnou parketu, modus operandi, aby se i s malou dávkou talentu stal člověk dobrým řečníkem.

Někdo drmolí, jiný mluví monotónně, někdo není slyšet, jiný křičí. Někdo nás utahá rozvláčným projevem, jiný je tak stručný, že nevíme, co chtěl vlastně říct. Můžou i tihle lidé být řečníky? Ano, pokud se nebudou zabývat uměleckým přednesem, nebo tím, jestli mají stát z profilu nebo čelem.

Naučit se dýchat, správně artikulovat, dělat významné pauzy atd., to je vše je k ničemu, když házíte oštěpem, místo abyste tančili (je ta paralela dostatečně srozumitelná?). Pracuji s osobnostmi individuálně, protože to je nejefektivnější. Ale klidně se s vámi podělím o svůj přístup a návody na veřejném semináři. Třeba už to potom dokážete sami.

Radomil Bábek

kalendář akcí
Zanechte nám zprávu
Počítadlo návštěv