• česky
  • english
  • deutch
  • rusky
  • slovensky

Teorie atribucí

Při poznávání příčin jevů kolem nás vycházíme z informací, které jsou  dostupné neboť vyvozujeme závěry, abychom se mohli rozhodnout. Proto se snažíme příčiny jevů nejenom hledat, ale také je jevům a situacím připisovat (atribuovat). Zpracování informací z našeho okolí je jedním z významných činitelů ovlivňujících lidské chování. Atribuování probíhá u člověka zcela bezděčně. Je to mechanismus, který je výsledkem určité úvahy, zvážení minulých zkušeností a nastupuje automaticky s tím, jak člověk vnímá danou situaci. Tato teorie je využívána k vysvětlení výkonové motivace. Lidé vysoce orientovaní na výkon budou úkoly spíše plnit, protože věří, že mají  schopnosti a vyvíjejí dostatek úsilí, aby uspěli. Neúspěch pak považují za smůlu či náhodu, která není jejich vinou. Neúspěch neovlivní jejich sebehodnocení, avšak úspěch je podpoří. Lidé málo orientovaní na výkon  se vyhýbají úkolům, protože mají tendenci zpochybňovat vlastní schopnosti anebo předpokládají, že úspěch může být způsoben jen štěstím, náhodou nebo faktory, které nemohou kontrolovat. Proto i když jsou úspěšní, tak to pro ně není užitečné, protože necítí zodpovědnost za úspěch.

kalendář akcí
Zanechte nám zprávu
Počítadlo návštěv